Geologové z University of Utah potvrdili, že dlouho přehlížené zemětřesení z roku 1979 pod městem Randolph skutečně vzniklo přibližně 90 kilometrů pod povrchem — mnohem hlouběji, než si vědci mysleli, že mohou otřesy pod kontinentem vznikat. Tým vedený profesorem geologie Keithem Koperem znovu analyzoval data za desítky let a identifikoval devět těchto vzácných „kontinentálních plášťových zemětřesení“, jež všechna vznikla výrazně pod Mohorovičičovou diskontinuitou, hranicí mezi kůrou a pláštěm.
Událost o magnitudu 3,8 u Randolphu byla tak slabá, že ji nikdo nepocítil. Doplnilo ji zemětřesení o magnitudu 4,1 u Maeseru ze září 2025 v hloubce zhruba 68 kilometrů. Výsledky byly publikovány v časopisech The Seismic Record a Geophysical Research Letters a vycházejí z prvních výpočtů badatele George Zandta.
Zjištění zpochybňují základní předpoklad seismologie: v takových hloubkách a teplotách se očekává, že hornina pomalu teče, nikoli že náhle praskne. „V té hloubce hornina teče — na dlouhých časových škálách, v řádu milionů let, je to spíš jako karamela,“ uvedl Koper. Potvrzení, že plášť se stále může lámat, otevírá nové otázky o seismickém riziku v celém regionu.