Vědci z Čínské akademie věd získali první přímý důkaz, že zemské magnetické pole ovlivňuje, jak silně sluneční vítr dopadá na Měsíc — zjistili to porovnáním vzácných plynů uvězněných ve vzorcích z obou polokoulí Měsíce. Studie publikovaná v časopise Nature Geoscience analyzovala 1,935 gramu regolitu z odvrácené strany, který v roce 2024 přivezla mise Chang'e-6, spolu se staršími vzorky z přivrácené strany od mise Chang'e-5.
Tým vedený postdoktorandem Xuhangem Zhangem změřil izotopy helia, neonu, argonu, kryptonu a xenonu a zjistil, že vzorky z odvrácené strany mají poměr neon-20/neon-22 na úrovni 11,34 — výrazně nižší než u jakéhokoli vzorku z přivrácené strany, což odpovídá intenzivnějšímu bombardování slunečním větrem. Xenon uvolněný při zahřívacích experimentech navíc ukázal, že částice pronikly do půdy na odvrácené straně mnohem hlouběji než na straně přivrácené.
Vědci rozdíl přičítají zemské magnetosféře (konkrétně tzv. magnetosheathu), která zpomaluje sluneční vítr z přibližně 400 km/s na zhruba 200 km/s, když jí Měsíc prochází — chrání ale jen přivrácenou stranu, která je stále obrácená k Zemi. Podle odhadů týmu pocházelo asi 25 % expozice slunečnímu větru na místě přistání Chang'e-5 z tohoto zpomaleného, slabšího proudu, zatímco odvrácená strana žádnou takovou ochranu neměla. Tým uvádí, že vzácné plyny v měsíční půdě by nyní mohly sloužit jako „fosilní záznam" pro rekonstrukci vývoje zemského magnetického pole za miliardy let.