Vědci ze Stanfordovy univerzity vedení Jose Andresem Marquezem, pod vedením hlavního autora Erika Anderse Sperlinga, potvrdili, proč permsko-triasové vymírání před 252 miliony let vyhubilo starobylé obyvatele mořského dna, jako ramenonožce a lilijice, zatímco rychleji metabolizující mlže, ryby a ostnokožce ušetřilo. Studie publikovaná 6. července v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences jako první zohledňuje biologický metabolismus postižených skupin živočichů.
„Velké umírání" zahubilo 96 % mořských druhů a 70 % suchozemských živočichů poté, co sopečná činnost během tisíců let zvýšila teplotu oceánů o 8-12 °C a vyčerpala v nich kyslík. Pomalu metabolizující filtrující živočichové jako ramenonožci teplo a nedostatek kyslíku nezvládli — dnes zbývá jen asi 400 druhů ramenonožců, zatímco z přeživších vzešlo 10 000 až 15 000 druhů dnešních mlžů.
Sperling uvedl, že největší vymírání v dějinách Země začalo ve světě velmi podobném tomu dnešnímu. Současné projekce oteplení do roku 2100 (1,5-4 °C) jsou sice hluboko pod nárůstem 8-12 °C během Velkého umírání, studie ale naznačuje, že i menší změny by mohly podobně metabolicky zranitelný mořský život výrazně zatížit.