Tým vedený Douglasem Seilerem, přidruženým výzkumníkem Berkeley SETI, spolu s fyzikem Jakem LaMannou z amerického NIST a papyrology z UC Berkeley záměrně zuhelnatěl moderní papyrusové svitky, aby otestoval desítky let starou stopu: některé starověké inkousty obsahují olovo. Experiment ukázal, že inkoust s olovem pohlcuje přibližně 25krát více rentgenového záření než okolní spálený papyrus, takže na skenech výrazně vynikne, zatímco inkoust na bázi uhlíku je na zuhelnatělém materiálu téměř neviditelný.
Metoda dokáže odhalit už 25 mikrogramů olova na centimetr čtvereční, což je podle výzkumníků prahová hodnota dosažitelná stávající rentgenovou fázově-kontrastní tomografií používanou ke skenování zhruba 1 800 zuhelnatělých svitků a fragmentů, které přežily erupci Vesuvu v Herculaneu roku 79 n. l. Sken navíc lze provést, aniž by bylo nutné křehké svitky fyzicky rozvinout — často se drolí při sebemenším dotyku.
Olovo bylo v několika svitcích z Herculanea zaznamenáno už dříve, poprvé počítačovým vědcem Brentem Sealesem v roce 2009 a znovu ve studii z roku 2016, nebylo ale jasné, zda bylo přidáno záměrně ani jak spolehlivě lze díky němu text obnovit. Papyroložka Leah Packard-Gramsová označila situaci za nejvýznamnější sázku v dějinách řecké literatury, protože dosud nepřečtené svitky mohou obsahovat filozofická a literární díla jinak od starověku ztracená.