Tým vedený Nicolou Bortolottim z Muzea a výzkumného centra Enrica Fermiho v Římě přišel s návrhem, že samotný čas může nést zásadní, neodstranitelnou neurčitost, která stanovuje absolutní limit toho, jak přesně jej kdy může jakékoli hodiny naměřit.
Tým spolupracující s kolegy z INFN-Frascati a maďarského Wignerova výzkumného centra zkoumal dva přední kvantové kolapsové modely, Diósiho-Penroseův model a model spojité spontánní lokalizace. Oba předpovídají, že drobné fluktuace v newtonovském gravitačním potenciálu vyvolávají odpovídající neurčitost v plynutí času, což naznačuje skrytou souvislost mezi kvantovou mechanikou, gravitací a časoprostorem.
Efekt je nesmírně malý. Spoluautorka Catalina Curceanu uvedla, že neurčitost je o mnoho řádů menší než cokoli, co lze v současnosti změřit, a kolega Kristian Piscicchia dodal, že moderní technologie měření času, včetně dnešních nejpřesnějších atomových hodin, zůstávají zcela nedotčeny. Výsledky byly publikovány v časopise Physical Review Research.