Vědci z University of Lethbridge a Univerzity v Kodani použili vysoce rozlišující CT sken k digitální rekonstrukci mozkových dutin jediných dvou kompletních lebek dodo nelétavého, které se dochovaly — jednu uchovává Přírodovědné muzeum v Dánsku, druhou Muzeum přírodní historie Oxfordské univerzity.
Skeny ukázaly, že čichové laloky tvořily zhruba 3,44 % objemu mozkové dutiny dodo, což je výrazně více než u holubů a hrdliček, jeho nejbližších žijících příbuzných. Tým také objevil velký, citlivý horní zobák uzpůsobený k hmatovému hledání potravy a znaky naznačující, že pták mohl být aktivní za soumraku a svítání, nejen přes den.
„Dodo patří mezi nejznámější vyhynulá zvířata na světě, přesto je překvapivě málo známo, jak vlastně žil,“ uvedl Peter Andrew Hosner, docent a kurátor ptačí sbírky, který se na studii podílel. Zjištění publikovaná v Zoological Journal of the Linnean Society zpochybňují rozšířenou pověst dodo jako pomalého a hloupého ptáka a ukazují mnohem smyslově vyspělejší zvíře, které se po ostrově Mauricius orientovalo především čichem a hmatem.