Mezinárodní tým z Národní sluneční observatoře NSF, Max Planckova institutu pro výzkum sluneční soustavy a High Altitude Observatory pořídil dosud nejostřejší snímky slunečního povrchu. Odhalily plazmové víry o šířce pouhých 20 kilometrů, které vznikají podél okrajů slunečních granulí.
Víry zachytil sluneční dalekohled Inouye na Havaji, největší sluneční dalekohled na světě, ve spojení se širokopásmovou kamerou od Max Planckova institutu a odpovídajícími počítačovými simulacemi. Rozlišit na Slunci tak drobný objekt odpovídá zhruba tomu, jako byste z 180 kilometrů rozeznali jednoeurovou minci — jednotlivé granule totiž běžně měří 500 až 2 000 kilometrů. Za jevem stojí tzv. Kelvinova-Helmholtzova nestabilita, známá i z mořských vln a mraků; výsledky vyšly v časopise Nature.
Víry se objevují nepřetržitě všude tam, kde je magnetické pole dostatečně silné, a podle vědců pomáhají kroutit a rychle přenášet magnetickou energii sluneční atmosférou. To by mohlo vysvětlit, jak Slunce hromadí energii pro erupce, a případně i objasnit jeho zhruba jedenáctiletý cyklus aktivity — s dopadem na přesnější předpovědi kosmického počasí.