Astronomové poprvé pozorovali zrod magnetaru — extrémně zmagnetizované, rychle rotující neutronové hvězdy — uvnitř superluminózní supernovy vzdálené miliardu světelných let od Země. Objev, publikovaný 11. března v časopise Nature, potvrzuje 15 let starou teorii, že magnetary pohánějí nejjasnější hvězdné exploze ve vesmíru.
Výzkumníci z observatoře Las Cumbres zachytili charakteristický signál v supernovře SN 2024afav: po dosažení maximálního jasu místo plynulého vyhasínání světlo oscilovalo ve čtyřech výrazných vlnách, které se postupně zrychlovaly — podobně jako signály gravitačních vln při srážce černých děr. Doktorand Joseph Farah z University of California v Santa Barbaře signál namodeloval a vypočítal, že novorozená neutronová hvězda rotuje jednou za 4,2 milisekundy s magnetickým polem 300 bilionkrát silnějším než zemské.
Astrofyzik Dan Kasen z UC Berkeley, který teorii magnetarů spoluvytvořil v roce 2010, uvedl: "Signál v této supernovře je jako motor, který odhalí oponu a ukáže, že tam skutečně je." Jde o první případ, kdy bylo nutné k popisu mechaniky supernovy použít obecnou teorii relativity.
