Výzkumníci z EPFL ve Švýcarsku vyvinuli nanopóry potažené lipidy, které generují přibližně 15 wattů na metr čtvereční osmotické energie — dva až třikrát více než stávající polymerní membránové technologie. Průlom, publikovaný v časopise Nature Energy, by mohl výrazně přiblížit „modrou energii“ získávanou z míchání slané a sladké vody ke komerčnímu využití.
Tým vedený Aleksandrou Radenovicovou z Laboratoře nanobiologie EPFL potáhl 1 000 stalaktitových nanopórů v membránách z nitridu křemíku lipidovými dvojvrstvami — stejnými tukovými strukturami, jaké se nacházejí v lidských buněčných membránách. Tyto vrstvy vytvářejí tenký vodní film fungující jako trvalé mazivo, které umožňuje iontům procházet s mnohem menším třením při zachování vysoké selektivity.
Technika řeší dlouhodobý kompromis v osmotické energii: membrány, které propouštějí ionty rychle, jsou obvykle méně selektivní. Výzkumník Yunfei Teng poznamenal, že princip „hydratačního mazání“ lze rozšířit i mimo modrou energii na optimalizaci dalších nanofluidních systémů.
